Hlavně jednoduše až minimalisticky prosím pěkně

Minimalismus v životě Žádný komentář

Vstanu od pracovního stolu, protože mám neodolatelnou chuť na kávu a cestou do mojí oblíbené kavárny, tím myslím část kuchyně, kde kávu běžně připravuju, mám hned několik neplánovaných zastávek. I přes to, že jde jen o pár metrů chůze, jsem schopen se několikrát zaseknout a řešit to, nad čím by jiní jen mávli rukou nebo odložili na potom. „Aha,“ kvítko na komodě mi díky listům ohnutým směrem dolů jasně naznačuje, že má nedobrovolný období sucha a to se mu jako vůbec nelíbí. „No dobře, tak tě zaleju,“ a místo napouštění vody do konvice na kávu napouštím vodu do sklenice pro kvítko. Na dalších pár dní jsem opět bez starostí, než mě zase upozorní, jakej jsem pečlivej zahradník. „Ajaj, doprala pračka,“ všimnu si cestou zpět do kuchyně. „Hmm, tak jo, to bude chvilka,“ a už věším prádlo a káva zase nikde. Jedna z mála nevýhod home office tyhle ty drobné záseky. Ale s tím je třeba počítat. To podstatné co tím chci říct je, že čím víc rušivých elementů během celého dne, byť jen po cestě do kuchyně, tím složitější život plný neustálého rozhodování a určování priorit. A proč to vlastně všechno píšu?

Čím méně rušivých podnětů a věcí v životě, tím jednodušší a soustředěnější cesta k cíli. V mém případě asi patnáct kroků k uspokojení chuťových pohárků čerstvou kávou. Mimochodem, vzpomínám si, že na základce jsem byl u tabule zkoušenej zrovna na toto téma a na otázku učitelky „Co máme na jazyku? … Chuťové?“ … „No nevím, nemůžu si vzpomenout,“ … „Z čeho doma piješ?“ … „No ze skleničky, aha takže chuťové skleničky,“ smích celé třídy a pak to vyselo na nástěnce jako hláška měsíce. Tím chci říct, že čím mám míň věcí, tím mám klidnější a jednodušší až minimalistický život. Ale cesta k tomu, aby člověk nezakopával o hromady prádla nebo šanonů s účetnictvím, který dle slov mé účetní prostě musím archivovat, není úplně jednoduchá. Takže tady je několik základních bodů co dělám, abych našel svoji ideální rovnováhu mezi klidným nebo chaotickým životem.

Chce to jednoduchý systém

Když se v mém životě objeví nějaká nová věc nebo výzva, tak právě začíná můj osobní AZ-kvíz, kde v časovém limitu skládám po písmenkách cestu k místu, kam danou věc umístím nebo jak s výzvou naložím. No dobře tohle fakt nedělám, ale místo ji určím a výzvu promyslím. Když např. přijdu z nákupu nenechám tašky na zemi u koupelny další dva dny, když vím, že mám lednici a špajz. Nebo když mi pošle finanční úřad dopis, což je vždy velmi vzrušující moment, nenechám otevření na další měsíc. Zkrátka, rozhoduju se rychle a vědomě co s danou věcí nebo výzvou udělám, aby mi co nejméně překážela nebo neobtěžovala ve chvílích kdy to nepotřebuju.

Najít pro věci ideální domov

Ano, i věci by měly mít svůj vlastní domov. Třeba ponožky, trencle, trika a košile, mají u mě celé horní patro ve tří poschoďové komodě. Tak stejně sportovní věci obývají druhé patro a v prvním bydlí komplet oblečení na motorku. Šanony a papíry mají u mě pronajaté místo v krabicích a elektronika obě šuplíková patra u pracovního stolu. No a tak bych mohl pokračovat v dalších deseti větách. Když má každá věc svoje místo, je pak mnohem jednodušší si vzpomenout, kde co mám včetně dokonalé orientace v prostoru. Pak se prakticky nemůže stát, že o něco zakopnu, když třeba v noci kráčím na záchod. To že si svítím mobilem stejně nepomáhá, protože u toho skoro spím.

Zbavit se přebytečných ležáků

Pokaždé, když narazím na nějakou věc, kterou jsem už několikrát otočil nebo posunul, protože mě to tam v tu chvíli prostě zavazelo, se zamyslím, jestli jí dám ještě šanci. Většinou to dopadne tak, že ji odložím na místo, který bych nazval např. předkontejner a pokud ji dalších 90 dní nevyužiju, přesouvám ji do kontejneru, bazaru nebo k sousedům. Teda pokud o ni mají sousedi zájem, že jo. Mám tak kolem sebe většinu věcí po kterých celkem pravidelně sáhnu, nebo je každodenně využívám. To jsou přesně ty věci, který potřebuju k mé spokojenosti a mým potřebám. Takže něco jako „To by se ještě mohlo jednou hodit,“ u mě zkrátka a jednoduše neprojde.

Jednoduchost a minimalismus je pro mě životní styl a nikdy nekončící proces. Nicméně je to něco, co mě pořád baví a z každé minimalistické výzvy, kterou si dám a zvládnu, nebo další části zjednodušení života, mám pocit štěstí a radosti. Podrobněji se o tomto mém životním stylu a nastavení rozepíšu v dalších článcích.

Zanechte komentář

Jméno*
Email*